Kosovská krize a perspektivy Balkánu

Ladislav Cabada, Martin Ehl


Abstrakt: Kosovská krize ukázala, že Západ ukončil svou politiku vyčkávání a rozhodl se plně angažovat v balkánských problémech. Pakt stability vytváří institucionální rámec, v němž se bude postupně vytvářet ekonomický protektorát nad většinou postkomunistických zemí jihovýchodní Evropy. Problém však spočívá v tom, zda se požadavky demokratizace a zprůhlednění politiky setkají u balkánských politických vůdců s pozitivní odezvou.
Průběh útoků na Jugoslávii ukázal, že USA a Severoatlantická aliance jako jediné mají funkční mechanismy k úspěšnému řešení regionálních konfliktů. Spojené státy a západní Evropa (i Rusko) se nyní budou na Balkáně dlouhodobě angažovat vojenskou přítomností.
Hlavní příčinu nestability – nacionalistické režimy (především srbský) – se však zatím nedaří odstranit a ani Západ nedisponuje účinnými nástroji, jak dosáhnout změny režimů v Jugoslávii, v Chorvatsku a v Bosně a Hercegovině, které by zaručily demokratizaci postjugoslávského prostoru.
Do sporů jsou kromě sousedních postkomunistických států zapojeny i státy Evropské unie a Severoatlantické aliance, především Řecko a Turecko. Průběh kosovské krize otevírá také otázku postavení kurdské menšiny. Aby se zabezpečila dlouhodobá stabilita Balkánu, bude třeba masivní hospodářská pomoc a demokratizace všech zemí. Proto v krátkodobém horizontu bude hlavním úkolem Západu zajistit efektivitu poskytované pomoci.


Full Text: PDF